Dějiny světa 5

Další  svazek  šestidílné  edice  Dějin  světa  se  zaobírá  dějinnými  procesy,  jež  vedly  ke zrodu  moderny  s jejími  pro nás důvěrně  známými  rysy.  Autoři  se  nejprve  podrobně  zabývají  demografickými  proměnami  v novověku  a postupnou industrializací,  jež  vedla  k naprosté  restrukturalizaci  společnosti.  Jestliže  v 16.  a 17.  století  došlo  k novému etablování rozvíjejících se  věd,  pak  období  osvícenství  je  již  přímo  ve znamení  vědecké  revoluce.  V politické  oblasti  dochází ke vzniku  a vývoji  státu,  budovaného  na základě  ústavy.  Objevují  se  nové  světodějinné  koncepce,  mezi  nimiž největšího  vlivu  dosáhnou  myšlenky  Hegelovy;  ty se  v Marxově  přepracování  posléze  stanou  kolébkou  revolucí,  jež zasáhnou  svět.  Dochází  ke „globalizaci  Evropy“  zakládáním  nových  koloniálních  panství,  která  však  zároveň  redukují někdejší  dvojstrannou  výměnu  mezi  zeměmi.  Evropa  se  šíří  do světa  nejen  hospodářsky, ale  nadále  i svými myšlenkami  a svým  náboženstvím.  Mimořádně  turbulentní  historické  období,  jež  pokrývá  nový  svazek  Dějin  světa, vrcholí  příchodem  první  světové  války.