12 statočných

Po přečtení rukopisu této publikace jsem si vzpomněl na dvě myšlenky anglickěho spisovatele G. K. Chestertona, který řekl, že odvaha obhajovat tradiční ctnosti má dnes přídech zločinu, a jedna věc, která vyžaduje nezměrnou odvahu, je hlásat samozřejmosti. K tomu je nutné dodat, že odvaha má více podob, jak nás o tom mohou přesvědčit životy těchto dvanácti statečných.

Všech dvanáct aktérů buď žilo nebo žije v naší současnosti. V době, pro kterou je typický hodnotový relativismus, ztráta schopnosti rozlišovat mezi krásou a ošklivostí, dobrem a zlem, pravdou a lží. Všichni žili a žijí mezi námi, ti stateční žijí dokonce pro nás. Některé z nich znám osobně velmi dobře a mohu o jejich poctivosti vydat vlastní svědectví.

Pokud současnému světu něco zásadního chybí, jsou to vzory. Nikoli vzory umělé, nagelované celebrity šoubyznisu, politicky vy- (i de-) generované zříceniny, nebo vycpané atrapy všeho druhu. Smysluplné jsou dnes jen vzory tiché, planoucí, vzory přirozené, mající v popisu práce dobro a normalitu.

V oné galerii dvanácti postav jsou křesťané i lidé bez konfese. To je na jedne straně odlišuje, ale na druhé straně je spojuje smysl pro jmenované dobro. Toho společného mají tedy mnohonásobně více, zvláště pokud k tomu připočteme skutečnost, že i oni bezkonfesní jsou svým způsobem „plaší zbožní křesťané", tedy lidé, kteří vyznávají kristovské hodnoty, aniž o tom ví. (Max Kašparů, kněz a psychiatr)