Zkušenost smrti

 Německý  filosof  P. L.  Landsberg  (1901–1944),  žák  a pokračovatel  Maxe  Schelera  a profesor  na univerzitě  v Bonnu,  byl  jedním  z prvních,  kdo  rozpoznal  zrůdnost  nacismu  a začal  proti  němu  také  bojovat.  Celým  životem  vydával  svědectví  svému  křesťanskému  přesvědčení o pravdivosti  své  filosofie.  Hned  v roce  1933  musel  opustit  Německo, v roce  1936  Španělsko a v roce  1940  okupovanou  část  Francie.  Od roku  1942  žil  v ilegalitě,  1943  byl  zatčen gestapem  a roku  1944  zemřel  v koncentračním  táboře  Oranienburgu. Na pevném  základě  filozofie  svobodné  lidské osoby  dokázal  i v tak  nebezpečných  podmínkách  rozvíjet  úvahy  o odpovědném  jednání,  a jak  se  prostor  pro  toto jednání  neúprosně zužoval, soustřeďoval se na stále  hlubší  a naléhavější  úvahy  o smrti.  Ta  pro  něho  neznamená konec  či  zničení  člověka,  nýbrž  nezbytné  završení  života,  které  se  může  stát  korunou  jeho  svobody.  Ze  spojení smrti  a svobody  vychází  také  jeho  analýza  mravního  problému  sebevraždy.  Ač  ji  zprvu  pro  sebe  neodmítal,  nakonec  se  této  možnosti  vzdal  a postavil  se  smrti  docela  jinak.  Zkušenost  života  tváří  v tvář  smrti  dala  jeho  myšlenkám  zvláštní  hloubku  a trvalou  platnost.